03.12.2008

---

Do Rakouska jsme vyrazili v plné sestavě, Molly se dohárala a Randis začala zase řádit jako dřív...
Na cestu jsme se dostatečně zásobili jídlem, od taženého štrůdlu po guláš, který připravila Olga.
Dráha byla postavena na louce u letiště pro malá letadla asi 20 km od Bratislavy, auta jsme si stavěli hned u dráhy a tak jsme museli zacouvat, aby naši pejsci neviděli na dráhu a měli potřebný klid mezi běhy.

Startovali jsme v obvyklé sestavě. Draggiho syn Dermot běžel první běh sám a pak následoval běh Molly a Randis ...

---

---

Obě naše deerhoundí holky běžely skvěle! Randis dokonce v cíli zakousla střapeček! Měli jsme z nich obrovskou radost !

Poté běžel Draggi s fenkou Wade von Schloss Neuschwanstein. Wade strategicky pobíhala uvnitř dráhy a za střapcem se nikam do kopce moc nehnala ...

---

Draggi spokojeně doběhl do cíle, kde kůžičku ulovil. Pak jsme vyrazili na krátkou procházku, aby se psi po doběhu uvolnili a mohli si jít lehnout do auta.

Druhý běh běžel Draggi s Randis, ovšem dráhu postavili tak, že když ve dvojici jeden nadháněl a druhý si dráhu zkracoval, aby společně ulovili střapec, dostali se na cílovou plochu pro parašutisty, potaženou igelitem. Igelit byl pochopitelně v podzimním počasí kluzký a pro psy velmi nebezpečný. Draggi i Randis v prudkém běhu upadli a na chvíli kůži ztratili, když v tom se střapec na horizontu pohnul a Draggi vyrazil za ním. Randiska ho bez váhání následovala. Smůle naší dvojice však ještě neměl být konec, protože těsně nad cílem náhle Randis odskočila od střapce a nešla na zákus. Rozhodčí k nám běžel se sdělením, že lanko navijáku fence rozřízlo nohu a že krvácí. Byl to pro nás šok. Chudinka Randis, tak se dnes z běhání těšila ! Naštěstí se rána ukázala jako povrchová a tak jsme s ní nemuseli za veterinářem a z naší lékarničky jsme vše ošetřili na místě.

---

---

Dermot, který běžel s Molly, spadl ještě daleko ošklivěji než naši dva před ním, Molly se ve vzduchu otočila a přeletěla mimo nebezpečnou plochu jako šíp. Dermot se zvedl a statečně se vydal za Molly, dostihl ji až v cíli.

---

Večer jsme se přesunuli do místní restaurace, kde bylo vyhlášení výsledků. Molly obsadila celkově druhé místo, Draggi třetí a Randis čtvrté, první byl Draggiho syn, Dermot.

Pro nás bylo největší výhrou, že Randiska už zase s chutí běhala a že ji to pořád baví! Snad ji ta rozříznutá a spálená nožička lankem ve druhém běhu nevrátí "trudomyslné myšlenky". Myslím si, že běhat se má hlavně pro radost, protože naši - Molly, Dráček ani Randiska o nějaký pohár nestojí, ti se těší na báječnou hru s prchajícím igelitovým nesmyslem a my za odměnu pozorujeme jejich šikovnost, hbitost a rychlost. Z poháru, stejně jako na výstavě, máme radost zase jenom my, páníčkové, a jsme na naše kluky a holky patřičně pyšní!

Ale jsme určitě nejšťastnější, když doběhnou a nekulhají ani nemají jiný úraz = to je výhra největší.