26.06.2011

Rok se sešel s rokem a za dveřmi byla naše druhá Klubová výstava se zadáváním titulu Klubový vítěz. Přijet posuzovat měla paní Nenne Runsten za Švédska, chovatelská stanice Airescot. Moc jsem se na ni těšila, nejen proto, že je jednou ze zakladatelek chovu deerhoundů ve Švédsku, ale také proto, že už moc vzhledem ke svému věku neposuzuje a získat ji nebylo nejjednodušší. Dnes již chová menší plemena, která sama fyzicky zvládne, ale láska k deerhoundům ji neopustila.

Přípravy byly náročné, protože jsme chtěli výstavu pěknou, práce ve firmě se zastavit nedala a Hanka mi odjela na služební cestu do Polska těsně před příjezdem našich kamarádů z Holandska. Když jsem v pondělí nadšeně přinesla domů natištěné budoucí šerpy pro vítěze, má drahá dcera na ně koukla a pravila: „To, myslíš vážně??!! Vypadá to jako „poslední sbohem“….“ Načež popadla kabelu s věcmi a zmizela. Takže honem volat velkoobchod Stoklasa, dokoupit prýmky, vymyslet jak šerpu dát dohromady, oživit, připojit malou kokardu….ušít, nachystat věci ve skladu

Čtvrtek 9.6.2011 Ráno jsme Alešovo auto měnili v limuzínu ( je v něm více sedadel) – nikdo by nevěřil, kolik bláta se v takové zahradnické dodávce najde, takže jak říká kolega Aleš: „ Postavit čumákem do kopce a Wapku…“ dodělat poslední, bohužel Björn Fritz se omluvil, nepřijede – jejich fenka má po porodu teplotu ….a už mi na dveře klepala holandská výprava = sice trošku v menším počtu než minulý rok, ale zdravé jádro vytrvalo – Lammert, Ineke, Jo, Marlies. Naše Cobby se hárala a dělala milostné návrhy nešťastnému Lammertovu Tobiasovi ( jestli ona nebude po mamince Randis). Tradiční čtvrteční večeře a ráno hurá na výlet.

Pátek 10.6.2011 - napřed do školy, kde dříve učil náš Honza, děti byly nadšené! Nemusely se učit, dostaly holandské sušenky a zkoušeli se domlouvat anglicky. Měli připravenou písničku a myslím, že si návštěvu všichni užili až na Uchi, která se hrozně bála na klouzavém linoleu. Odtud jsme vyrazili do lednického parku, kde jsem chtěla jít procházkou na minaret,ale výpravě stačilo se podívat, jak je minaret daleko průhledem v parku a …..skončili jsme na kávičce a sendvičích resp. opečené klobáse u zámku. Krásou parku jsme se pak jen „kochali“ . Byla jsem celkem unavená, takže moc jsem neprotestovala. Zakončení dne se konalo v útulném vinném sklípku v Mutěnicích, doporučeném naší Hankou a jejími mladými přáteli… Ochutnávka 15ti druhů vín, domácí uzené, sýr, povídání, koupit víno domů Koertovi a ostatním a potom zpět do hotelu, krátká večeře v Otradicích….Po celý den ostře sledováni Hančinýma SMS (tedy asi dvěma) jako: máš už všechno hotové? nezapomněla jsi na kytku? Apod. Což přátele z Holandska pobavilo a určili mi funkci „kennel service“ a Hance „top manager“, přičemž Marlies vytáhla lístečky od své dcery z nichž nejpovedenější zněl, pokud si dobře pamatuji: „Mami, ať je v pět náš dům prázdný, lednička plná, budu mít mejdan!“ Večer se k nám připojila v Otradicích Iva s maminkou, které díky laskavosti náměšťského kastelána spaly přímo na zámku v domku, kde dříve bydlíval náměšťský kastelán. Měli pro sebe nakonec celý byt, i malý dvorek, takže bydlení pro výpravu se psy jako ve snu. Zajistili jsme dovoz paní Runsten nezávislou osobou z Prahy, pouze SMS mi oznamovaly, že vše probíhá jak má. Rozhodčí si zašla na večeři na zámku a pak šla spát, takže až do rána jsme ji nikdo neviděli, dokonce i snídani si nechala přinést na pokoj „aby před výstavou nepotkala vystavovatele“.

Sobota 11.6.2011 - ráno jsme začali chystat výstavu v sedm. Vše bylo už dovezené na zámku, Iva Kohoutová večer po příjezdu ještě nalepila štítky na poháry. V klidu bylo vše do osmi hodin připraveno, kamarádi slíbili pomoc ve výstavním kruhu, abychom mohli vystavovat.



Hlavní role se ujala Edita Dobrovolná. Pracovali opět všichni skvěle, Edita, Honza i Naďa, která v pozadí tiše rovnala papíry a řadila kartičky a diplomy. Práce neviditelná, ale o to důležitější. Po tradičním přípitku a krátkém přivítání kyticí ve švédských barvách (Marta Dymáčková a její květinářství se vytáhli!) začalo vlastní posuzování. Moc jsem z něho neměla, protože jsem pobíhala mezi kartáčováním psů, fotografováním, kdy mi došla baterie, došla karta….no fotograf na baterky – teda já, nikoliv přístroj, ten jenom chtěl svoje! No a ze svých křesílek mě pobaveně pozorovali holandští kamarádi, občas s vtipnou poznámkou…..



Paní Runsten si vybrala takřka okamžitě typ, který se jí líbil a ten hledala v každé třídě. I když jsem se domnívala, že to bude trošku robustnější, starší typ, .. no mýlila jsem se, naopak hledala krásné hlavy, elegantní pohyb, dobré úhlení hrudních i pánevních končetin a i když laskavě, tak naprosto přesně odhalila chyby.

První z „našich šel na řadu Cedrik –Béďa vedený Hankou, za ním Casper –Kašpárek vedený Ivou. Jenže tady narazila kosa na kámen. Kašpárek je „mamánek“ a bez paničky on chodit nebude a nééééééééé! Takže Soňa musela do kruhu. Skončil první Cedrik a hned na druhém místě Casper před Eragonem.




Asi byl sám ve třídě pracovní a i když vyhrál s titulem CAC, měkčí přední tlapky neunikly ostřížímu zraku paní Runsten.



Ve třídě vítězů vyhrál náš vnuk „ po přeslici“ Tobias.

Ve třídě čestné šel Bastianův syn Anthony.

Titul klubového vítěze šel Cedrik, Bowmore, Asi, Tobias a ……….1. klubovým vítězem se stal Eimhir a 2. klubovým vítězem v historii CDC jeho syn Cedrik!



Ve fenkách v mezitřídě jsme měli „Céčka „ dvě Carrie a Cobby – na prvním místě Carrie, na druhém Cobby, na třetím naše vnučka „po meči“Uchi.


Ve třídě otevřené nastoupila za „Céčka“ Connie, ale také letošní holandský klubový BOS Rose , což je dcera Beauty…vyhrála Connie před Rose a tím završila nádherný úspěch všech Céček na této výstavě.



Krásná a celmi silně početně zastoupená byla třída veteránů. Myslím, že tato třída je „nejkrásnější „ na každé klubovce. Svědčí o laskavé péči majitelů o jejich svěřence. Veteránky, všechny ve výborné, často blahobytné kondici se krásně předvedly a sklidily zasloužený potlesk. Vyhrála nakonec Asiho maminka Andy, i když chvílemi se rozhodla, že se bude pohybovat výhradně krokem. Naše Bijou skončila na krásném třetím místě.





Ve třídě čestné byla přihlášená matka Randis a porazila svou soupeřku hlavně díky pěknému pohybu, který minulý rok stejně kladně hodnotil Björn Fritz …



V soutěži o klubového vítěze nakonec vyhrála Carrie.



O titul BOB ji porazil Cedrik, krásně předvedený Ivankou. Takže Cedrik BOB, nejlepší deerhound v majetku člena klubu a posléze i držitel titulu „Nejlepší hlava“. Carrie stejně jako vloni BOS a držitelka titulu „Nejlepší pohyb“.



Dáša Tylšová dostala od paní Runsten krásnou historickou originální fotografii Miss. Hartley s Roterwood deerhoundy, kterou jsme jí všichni ukrutně záviděli. Jejího Béďu v kruhu během výstavy vodili střídavě různé osoby, rozhodčí se vždycky dívala na ten správný konec vodítka „jak říká Hector Headhcote“ a šla po svém favoritovi naprosto neomylně. Když jsme Dáše šli blahopřát, rozplakala se a tak Ineke neměla letos bílou halenku na rameni od červeného vína, ale celou slanou…. Moc to Dáše přejeme, protože se o Bédíka tak krásně stará. Carrie dostala od paní Runsten rytinu deerhoundí hlavy na skle v cínovém rámečku, která se má zavěsit do okna. Musím ještě sehnat ten hřebíček….

Další tituly našich svěřenců „nejlepší pár“ = Cedrik a Carrie vedený Ivou, „nejlepší chovatelská stanice = IRATER a druhá „nejlepší fena a její odchovy“ = Randis, už byly jen dalšími třešničkami na dortu.





Byla to pro nás velmi úspěšná výstava, ale také velmi zavazující, Céčka jsou velmi vyrovnaná a nebude lehké navázat správně na takový vrh v dalším chovu.

Po výstavě bylo krátké posezení v restauraci v Otradicích, druhý den jsme vezli paní Runsten do Prahy. Pršelo. Paní Runsten měla už rezervovaný hotel v centru. Po ubytování si zajela koupit lístek na operu do Národního divadla, její manžel totiž byl operní režiser! pak jsme vyrazili na hrad a odpoledne se rozloučili. Byl to krásný víkend plný nových zážitků. No a pokud to paní rozhodčí zdraví dovolí, tak si na příští rok zamluvila pokoj na zámku…přijede jako host!

Kompletní výsledky Klubové výstavy CDC

Přehled vítězů a soutěží z KV CDC