23.05.2012

JAS DEERHOUND
5. - 6.5.2012, Landstuhl, Německo

Daisy Carrie Irater

---

---

Na Klubovou výstavu v Německu spojenou s coursingem jsme se moc těšili a celý pátek jsem chystala auto, které už zase bylo zapojené přes týden do „zahradnického provozu“. Hanka však dorazila z práce až pozdě navečer, hodila do auta jenom tašku s oblečením a vyjeli jsme. Doma zůstala Molly a Randiska. Ke třem deerhoundům na palubě přibyla pochopitelně Bella jako maskot výpravy.



V Jihlavě jsme naložili ještě Janu Müllerovou a tak se nám jelo příjemně a zvesela. Jenže v noci se přece jen projevila únava a tak šla Hanka chvíli spát, já s ní a Jana se stočila přes přední sedadla. I po odpočinku se však oči zavíraly, naštěstí naše nová navigace „Zuzanka“ se svým :“ A6 Sarbrucken !“ foneticky vysloveným nás probudila a se zájmem jsme čekali jak si poradí se „Strasse“,…nezklamala, bavila nás až do cíle. Ještě krátká zastávka, kdy jsem nutně musela ven a jak jinak ve tmě – sedla jsem si rovnou do kopřiv – takže jsem byla čilá jako rybička. Dojeli jsme na místo kolem páté hodiny ranní a honem jsme zalezli do postelí a zase na chvíli zdřímly.

Poučena loňskými zkušenostmi jsem přes Hančino pošklebování věnovala mimořádnou pozornost různým „protidešťovým“ opatřením – od zvlášť šité igelitové plachty na předstan až po moji pláštěnku, gumové kalhoty a gumové boty…a vyplatilo se !! Neboť počasí ukázalo úplně všechno – jasno slunečno, pod mrakem, májový deštík i průtrž mračen ! Stan nám tentokrát všemu odolal, psi odpočívali na pelíšcích na nepromokavé plachtě pěkně v suchu a já mohla v klidu ohřát i jídlo a uvařit čaj.





Výstava všech chrtích plemen a klubová deerhoundů byla moc hezky připravená. Posuzoval pan Jozef Das z Belgie, kterého máme jako rozhodčího moc rádi, pro jeho citlivý přístup ke psům a hlavně proto, že zásadně nekompromisně posuzuje „ten správný konec předváděcího vodítka“. Posuzuje sice přísně, ale spravedlivě.



Proto jsme sem vzali hlavně Daisy na její výstavní premieru. Třídy byly velmi početně obsazené. První nastoupil Asi ve třídě pracovvní a získal V2 res. VDH v konkurenci 4 psů.





Následovala Daisy v dorostu a mezi 8 štěňaty vybojovala první místo !




Potom porazila i vítěze třídy dorostu – psa a stala se BOB dorost. Za to dostala obrovský putovní pohár, který pochopitelně musíme za rok zase vrátit. Měli jsme velikou radost.




Carrie měla také silnou konkurenci v podobě 10ti fen, ale stejně jako Daisy i ona získala první místo, VDH a potom ještě mezi vítězkami tříd res. CAC.




Schovali jsme se do stanu, když jsem zjistila, že v kruhu ještě probíhají závěrečné soutěže všech plemen chrtů – Daisy tedy nastoupila ještě jednou do výstavního kruhu k soutěži o BIS dorost výstavy a k naší velké radosti a překvapení získala i BIS dorostu celé výstavy. Rozhodčí paní Rosemarie Wild ze Švýcarska hlasitě ocenila její pohyb, kterým se na první místo probojovala.






Byl to velmi úspěšný den, který jsme oslavili skvělým grilovaným kolenem s hranolky, červeným vínem a nakonec….spánkem. Já jsem odpadla první, jako nejstarší z výpravy jsem na to měla nárok. Jana pravila, že nesnáší výšky a že naši psi mají tak komfortně měkké, čisté pelíšky… a uvelebila se dole se psíky, Hanka vylezla na palandu za mnou a s Janou si povídala, když se po chvilce nemohla jaksi dočkat odpovědi . „Jano?! Janííííí !!!“ nic, ticho – další účastník výpravy odpadnul a usnul a tak Hanka zavřela oči a šla taky spát.

---

---

Vzbudili jsme se opět do zamračeného dne, ale pršelo jen chvílemi. Jana ve spánku objímala střídavě Daisy a Carrie, které se k ní přitulily. Všichni jsme prostě byli vyspaní „do růžova“.

Ráno byl coursing, dobře, ba skvěle organizovaný. Doporučila bych některým našim pořadatelům jít se podívat jak i v dešti lze běhy zvládat tak, že kolem třetí hodiny končil 120. běh! Carrie se snažila hezky v prvním běhu, kde ji bohužel v cíli napadla soupeřka, ...

.... ale hlavně druhý běh se jí moc povedl! V cíli dokonce upadla, protože na mokré trávě se špatně brzdilo.



A Ašík ?? Náš moudrý stratég ? Běžel dobře, ale tak aby ulovil, v cíli byl první a moc se nenadřel. Je rok od roku chytřejší, což se nám líbí, ale rozhodčí mu za to strhávají body – prý je líný :o).



Když byli všichni naši po druhém běhu v cíli spokojení a v pořádku, bylo to krásné. Malá Daisy sledovala u plotu celé dění s ohromným nadšením a tak jsem jí domluvili kratičký běh na závěr – a jak si ho užila posuďte sami ! Musíme říci, že obsluha navijáku jí střapec táhla až kousek před cíl, kde střapec zastavila, aby pak s ním ještě párkrát „odskočila“ a štěněti tak tuto zábavu ještě vylepšila a zvýšila jeho zájem o lov. Daisy se to moc líbilo a po vzoru své babičky Randisky nad „mrtvým střapcem“ zatančila vítězný deerhoundí tanec.

Večer jsme zase seděli a povídali si, vzpomínali na staré časy…když už tábor ztichnul, šla Hanka vyvenčit naše psy. Pustila je do tmy, odkud se za chvíli vrátila Carrie i Daisy, jen Ašík ne. V tom se však začaly ozývat rozčilené německé výkřiky…dokonce slova, jejichž význam jsme rychle chápali i my, německy nehovořící…Asi totiž objevil volně pobíhající deerhoundí fenku na vrcholu hárání, jejíž majitelé si stejně jako my mysleli, že už všichni kolem spí. Jako zkušený krycí pes se měl pochopitelně k činu. Naše resp. Hančino ujišťování, že Asi je chovný a jeho dcera byla BOB dorostu majitele fenky nijak nenadchlo a fenku si raději v náručí odnesli do karavanu. Asi byl trochu zklamán, nicméně přišel domů v rozverné náladě. S chutí snědl večeři a tvářil se velmi spokojeně.

Přespali jsme do rána a pak stočili mokrý stan do igelitového pytle i s plachtou, která se tak osvědčila a vyjeli domů. Cestou jsme se ještě stavili u Ivanky Kohoutové, která každým dnem očekávala narození syna, na zahradě jsme si popovídali, zkontrolovali výsadby a malé stádečko koz (Daisy si chudinka i s Belou čichly k elektrickému ohradníku) a pak už jen zbývaly poslední kilometry domů.

Byl to krásný výlet a pokud bude zase Jana někdy chtít, určitě ji rádi naložíme !!