Úvod
O nás
Články
O deerhoundech
Chov
Naši psi
Fotogalerie

Kontakt:
Eva a Hana Voborníková
Náměšť nad Oslavou
vobornikova@cbox.cz

Foto měsíce
TOPlist

 

21.06.2012


Mistrovství Evropy
7. - 10.6.2012, Dunakeszi, Maďarsko


Molly



Na naše v pořadí čtvrté ME jsme se těšili. Cesta nebyla moc dlouhá, počasí celkem příjemné. Byli jsme zvědaví, jak to maďarští organizátoři zvládnou – ohlasy na dosud pořádané coursingy v Maďarsku byly poněkud rozporuplné.

Místo jsme našli a za 30 Eur jsem se dokodrcali doprostřed vyprahlé louky. Po vystoupení z auta jsem konstatovala, že všude je hustý porost Máčky ladní (Eryngium campestre) a jiných vyloženě suchomilných stepních bylin – zajímavé pro botanika, avšak „ty hnusný bodláky“ pro laika. Takže naštěstí zahradnické nůžky byly v autě a tak jsem odstříhala všechny rostliny a košťátkem vymetla z prostoru ovčí bobky – no a mohli jsme stavět stan. Pejskové tušili, že to není hloupá výstava a těšili se, i když teplo venku začínalo být nepříjemné.


Molly


Spolu s námi tu za české deerhoundy byli Richterovi s Quidem,Olga s Rebusem a za Slovensko ještě Collin. Měli obytná auta a tak místní hygienická zařízení nemuseli tolik využívat. Záchodů bylo relativně dost, dovoz vody na mytí a pro psy, stejně jako pitné vody malinko pokulhával…no a sprchy – náš nezapomenutelný zážitek z Francie …tady se historie opakovala – čtyři kabinky se závěsy, společné, na druhém konci závodiště, bez poličky na věci a s dlouhou frontou čekajících zájemců přede dveřmi. Ale přátelé vylepšení přece jenom bylo – voda tu tekla teplá !! Občerstvení bylo velmi skromné – langoše vynikající, ale dva dny nám stačily, zmrzlina žádná, ale ledová tříšť nebyla špatná. Jinak nic, žádné speciality, žádné kynologické zajímavosti (kromě českých stánků).

Večer se konalo tradiční zahájení s vlajkami a programem, které si připravili majitelé maďarských národních plemen ...


Carrie, Asi, Molly

Carrie, Asi, Molly

zahájení

zahájení

zahájení


Ráno se začalo dle rozpisu. Dunakeszi je dostihová závodní dráha pro koně a určitě tu byla řada prostorů pro zajímavé tratě. Organizátoři však pro fenky zvolili holou louku se skoro pravidelným oválem spíše pro rovinné dostihy a pro psy (??!!) naopak technickou trať se spoustou překážek v podobě keřových skupin a terénních vln. Molly bežela jako první s mladou ruskou fenkou a odvedla svou obvyklou precizní práci, mladou fenu celou cestu naváděla a v cíli byla první.


Molly

Molly

Molly

Molly

Molly


Carrie běžela s Fran Fine a nedala se vůbec zahanbit, stíhala ji, spolupracovaly. Byli jsme velmi spokojení.


Carrie

Carrie

Carrie

Carrie

Carrie


Asi běžel až v pravé poledne, kdy už bylo velké horko a ještě před startem se zamotalo lanko navijáku a tak musel více než 15 minut čekat na start. První polovinu tratě běžel skvěle a druhý pes ho vůbec nestíhal, pak se ale rozhodnul si kousek nadběhnout, ale střapec udělal ostrý obrat a zmizel mu za zády. Asi se nikdy neorientuje podle druhého psa a tak zoufale hledal na místech, kde střapec viděl naposledy, aby ho zahlédl těsně před dotažením do cíle, do cíle doběhl a zakousl. Pozoruhodný byl názor rozhodčích na jeho výkon – dva rozhodčí se shodli takřka přesně na poměrně vysokém hodnocení a poslední mu dal o 40 bodů méně ?! Je pravda, že návnadu ztratil, ale vyvinul okamžitě obrovské úsilí ji znovu nalézt a ulovit, což se mu podařilo.


Asi

Asi

Asi

Asi

Asi


Po prvním běhu jsme čekali na druhý běh, když vedoucí holandské ekipy upozornil na skutečnost, že je 38,5 C ve stínu ! Druhý běh byl pozastaven do čtyř hodin, kdy se měli sejít vedoucí ekip, další posun byl na šestou hodinu večerní, kdy přítomná veterinářka vydala konečné rozhodnutí : „Druhý běh nebude!“

Vyhlášení se konalo tedy na základě výsledků pouze prvního kola a bodové hodnocení pro nás bylo opravdu záhadné. I přesto všechno čeští reprezentanti deerhoundů se nezrtratili a měli své zástupce v prvních šesti.


vyhlášení

Carrie, Asi

Carrie, Asi

Molly, Carrie, Bella, Asi

Rebus, Carrie, Molly, Bella, Asi, Dick, Alferon


Druhý den odjeli naši kamarádi s deerhoundy domů a na dovolenou a my zůstali s ostatními českými závodníky.


Dick Assi Irater


Situace s počasím byla obdobná, ale tentokrát se v šest večer začalo druhé kolo, aby…..fandilo se hlavně českým greyhoundům, kteří byli ve psech po prvním kole na prvních dvou místech. Jaké bylo naše překvapení, když při slavnostním vyhlášení – na kterém pro změnu pršelo )) se oba čeští psi dostali na třetí a čtvrté místo a na prvním místě byl vyhlášen pes, který v druhém kole byl diskvalifikován ! a na druhém pes, kterého napadl. Oba majitelé přišli na vyhlášení pochopitelně bez svých psů a jen váhavě stoupali na místa vítězů: „ To není možné“ opakovali organizátorům. „To se na to hergot podívám!!“ vyrazila do akce naše vedoucí ekipy a žádala revizi výsledků a předložení bodových hodnocení. No a jak to dopadlo ? V deset večer ředitel závodu přišel :“Sorry, počítač se spletl a několika psům jsme nezapčítali body z druhého kola…“ a navíc – nejen u grejů, ale stejné to bylo i u afgánů fen ! Ráno jsme s mírnou škodolibostí pozorovali, jak žlutá trička organizátorů pobíhají zmateně táborem, hledají ty, co jim keramická placka s vlaječkou nepatří a potom ty, co musí na nové vyhlášení, protože ano, čeští grejové byli na prvních dvou místech…

Nedělní dopoledne jsme ještě strávili v táboře a pak vyrazili domů..

Bylo to krásné setkání se starými přáteli a nezapomenutelné tři dny, vedoucí ekipy byla výborná a odvedla skvělou práci, po organizační stránce to bylo naprosto zoufalé a nezvládnuté, ale o to více se budeme těšit za rok v Německu.