12.01.2013

Jak jsme si šli zaběhat
12.1.2013, trénink, Soběšice

---

Deerhoundi se blaženě rozvalovali po gaučích a pelíšcích a my přemýšleli, že bychom přece jen vyrazili si s nimi trošku zasportovat. Cestování v zimě však není žádná slast a tak, i když jsme tu byli moc spokojení, jsme letos nehlásili CACIL Sněžník na druhé straně republiky, ale rozhodli jsme se pro trenink v Soběšicích, pořádaný Českým psem.

Po příjezdu na místo jsme byli mile překvapení – trať minimálně 800m dlouhá, vedená v obrovském kruhu se zatáčkami a vracečkami mezi terénními vlnami, za kterými se návnada ztrácela, přírodními překážkami v podobě křoví. Natahování čtyřkolkou, všechno plynulé v báječné atmosféře.

První běžel Ašík s Molly a Ašík – jak jinak vymyslel strategii - jenže mu zrovna nevyšla a návnadu na chvíli ztratil, naštěstí ji brzy uviděl a byl tak rozčilený, že Molly dokonce předběhl. V cíli si návnadu pěkně zakousli, protože neměli košíky.



Carrie si také skvěle zaběhla, na začátku však i ona vymyslela zkratku, která jí nevyšla a tak když střapec znova uviděla, už nenechala nic náhodě a pečlivě ho sledovala.



Malá Daisy dostala na běh košík, aby si na něj zvykala, než bude plnit licenci a oba běhy jsme jí určili sólové, protože společný běh je pro deerhoundy daleko zábavnější a u něho by začátečník neměl mít problém. Protože běžela potřetí v životě, nevymýšlela žádné strategie a poctivě trať oběhla.



Na chvilku jsme si odpočinuli před druhým během.

Molly si užila sólo běh.



Ašík tentokrát nevymýšlel zkratky ani strategie a krásně běžel s Carrie.



Daisy zvládla i druhý běh dobře a s velkým zájmem, a po procházce jsme vyrazily zase domů.



Vyjet v jedenáct a být doma ve tři, to se nám snad ještě nikdy nepodařilo. Bylo to pěkné a určitě si to zopakujeme.