16.09.2009

COURSING - MISTROVSTVÍ EVROPY
Mariánské lázně 25.07.

---

Vlastně jsme nikdy zatím neměli doma deerhounda, který by miloval honění toho plastového nesmyslu, tedy střapce, a tak jsme se aktivně dostihovému psímu sportu nevěnovali. A pak umřel náš Bran a přišel Draggi – skvělý a hrdý pes se srdcem bojovníka. Byl to právě Draggi, kdo v naší smečce začal první běhat a byl to on, který nás přivedl na dostihovou a posléze coursingovou dráhu, po něm začala běhat coursing i něžná Molly a rošťák Randiska. Randiska však po zranění v Rakousku běhat přestala, igelitový střapec se pro ni stal nikoliv symbolem zábavy, ale symbolem bolesti a šoku. Bude ještě někdy běhat – to v této chvíli nikdo neví. Prostě tak jak je u nás doma zvykem, když naše psy něco baví a dělá jim to radost, tak máme radost i my a takovou zábavu jim rádi dopřejeme….

To jsem ale hodně odbočila od tématu ….prostě a dobře, na jaře se naši dva deerhoundi nominovali na Mistrovství Evropy v Mariánských Lázních. Tak jsme se těšili, protože na podobné akci jsme nikdy předtím nebyli. Jela s námi i Svaťa Mikešová se svými ostřílenými borci Bluminkou, předloňskou držitelkou titulu CACIL z Mistrovství Evropy v Lotzwilu, a Andulkou, Olga s Derískem no a my s Molly a Draggim.



Jako maskoti se připojili Gina, Bella a Andi. Před odjezdem jsme si nechali do našeho vysokého auta vyrobit „druhé patro na spaní a tak měli pohodlí my i naši psíci. Už po příjezdu na místo nám bylo jasné, že pro nás to bude zážitek, na který se nezapomíná. Na loukách a koňských pastvinách tu během těch dvou dnů vyrostlo stanové a karavanové městečko, kde pod jednotlivými vlajkami svých zemí tábořili účastníci mistrovství.




Ve skutečnosti to však byli lidé, kteří všichni hovořili stejným jazykem, které spojovala láska k chrtům, k jejich dokonalosti, inteligenci, rychlosti a obratnosti. Byli tu Finové, Švédi, Norové, Francouzi, Holanďané, Rusové, Slováci, Poláci, Němci, Belgičané, Švýcaři, Italové a pochopitelně my – Češi. Večer bylo velkolepé zahájení, které nám připomínalo olympiádu, jednotliví účastníci byli sladění podle země, kterou reprezentovali, měli své národní vlajky a tím pádem i vlajkonoše ...
































A protože jsme byli zemí pořadatelskou, byli jsme patřičně hrdí na to, kolik našich přátel a milovníků coursingového sportu z celé Evropy přijelo. Byli jsme pyšní a spokojení do chvíle, kdy po krátkém vstupním zahájení přistoupil k mikrofonu vedoucí organizátor MVDr. Vodička a promluvil – jenže promluvil nikoliv česky, ale německy.

Všichni dobře víme, že germanizace království českého začala už za éry Přemyslovců, tedy krále Václava II.… ale teď! Stáli jsme v němém úžasu, chvíli jsme mlčeli a pak se naše výprava hlasitě ozvala : „… česky, česky… !!“ bez odezvy, marně. To však nemělo být vše – místo hymny zazněla Smetanova Vltava – naši přátelé z ostatních zemí s úctou zmlkli a velmi se divili, že my nestojíme tiše a s úctou – museli jsme jim tedy vysvětlit, že přestože se jedná o jednu z nejkrásnějších skladeb v české hudbě, tak naše hymna to není a nikdy nebyla. S trochu roszporuplnými pocity jsme odešli k autu a spát. Ráno moudřejší večera….

Ráno jsme se odebrali k první ze tří tratí, které byly pro postaveny pro účastníky mistrovství.





Každé plemeno běhalo na dvou různých tratích a tak se jednotlivé tratě nemusely přestavovat, obsluha přesouvat, pouze se přesunuli závodníci. Organizaci nebylo co vytknout, až na to, že se opět jednalo o zkušené obsluhy a týmy ze sousedního Německa. Snad jen pár českých rozhodčích mohlo být pro nás útěchou. Tratě byly velmi náročné, v nerovném kopcovitém terénu a zkušeným psům plně vyhovovaly.

Molly běžela první a běžela krásně...
(Molly bílá, Delightfuldelusion at Albainn červená)








... jenže v cíli nestačila ubrzdit rychlost, přeběhla...



a když se vracela ke střapci, druhá fena, která sem teprve nyní dorazila ji tvrdě napadla, jak bylo dobře, že ta fena měla košík!



Jenže jsme měli strach, jak poběží takto zrazená Molly druhý běh. Svatina Andulka, která běžela s maminkou Randisky, Moonsheell od Käcků, nedoběhla, maminka Randisky trať dokončila, nicméně pohodlným klusem.

Bluminka se zahanbit nedala a trať krásně doběhla.

Dermot běžel s Archiem od Käcků a pěkně se doplňovali (Dermot červená, Archie modrá)










Draggi který miluje dlouhé a složité tratě si závod užíval. Draggi běžel s šestiletým deerhoundem z Německa a tak si mohl určovat tempo běhu.
(Draggi červená, Brian of Albainn bílá)














Po prvním běhu byl Draggi a Molly na druhém místě v pořadí. Druhá trať byla neméně náročná, ale jednodušší, pokud se týká vedení tj. tvořila velký oblouk a vedla dolů s kopce a potom do finiše nahoru do prudkého kopce. Molly s Draggim takový terén denně navštěvují a tak nebylo divu, že závěr obou běhů patřil jim. Molly byla suverenně v cíli první a německá fenka Islay´s Fran Fine, která běžela s ní, jakmile vyběhla na kopec, tak střapec ztratila, protože Molly již byla v cíli.
(Molly bílá)








Svátina Bluminka běžela ještě lépe než v prvním kole a její panička na ni byla právem moc pyšná.

Dermot běžel s šestiletým německým psem Brianem of Albainn a tak si mohl určovat tempo závodu a běžel moc pěkně.















Draggi, který tentokrát část vedení trati odhadl, provedl oblíbenou „dračí strategii“, kdy neběžel otrocky celý oblouk, ale trať si velmi chytře zkrátil a tak měla obsluha navijáku co dělat, aby mu zase se střapečkem utekla, pak běželi s mladým psem Calhounem O´Cockaine hlava vedle hlavy, ale závěrečný kopec byl opět náš (není divu, protože v Holandsku moc kopců nemají).










Čekali jsme na vyhlášení do pozdního večera...







... a tak můžeme s hrdostí napsat, že :












Protože už bylo pozdě, přenocovali jsme na louce v autě a odjížděli teprve ráno, plni dojmů a zážitků. Těšili jsme se z nových známých a hlavně na návštěvu rodiny Käckových, chovatelů Randisky, kteří se rozhodli přijet podívat na štěňátka a strávit u nás několik dnů.