26.09.2011

Tak a už je tu podzim a druhá klubovka, samozřejmě spousta práce ve firmě a po domě se prochází Carrie, která vypadá jako kdyby polkla nafukovací balon. A aby toho nebylo málo, tak Honza měl v pátek do večera nějakou akci s dětmi a nemohl se mnou odjet podle plánu už odpoledne. Takže jistě všichni chápete, že jsem měla nervy takzvaně na pochodu. Naštěstí si Hanka vzala v pátek dovolenou, dochystala vše potřebné a Carrie se tvářila, že bude rodit zhruba za týden a spokojeně spala na pelíšku…snad všechno stihnu. Jenže člověk míní, osud mění, jak bude vidět v dalším vyprávění.

V pátek odpoledne jsem tedy vyrazila s Lucií, vedoucí kruhu, matkou Randiskou a našimi terirery směr Kamenice nad Lipou. Auto bylo naložené tak, že připomínalo stěhování národů nebo také firemní výjezd na realizace. Všude bedny, bedýnky, dárky pro lidi, rosety…

Do Kamenice jsme přijeli odpoledne a v pohodě jsme našli v autě všechno, co bylo potřeba přivézt. Věci jsme uložili do jedné chatičky za pomoci Vágnerových a Novotných od Abrana. Po večeři jsme už jsme zase s Lucií seděli v autě a spěchali na letiště do Prahy pro paní rozhodčí. Asi v polovině cesty se ozval Honza, který jel do Kamenice vlakem a mírně bloudil v nočním městečku a Gabrielce.

Letadlo přijelo na čas a paní rozhodčí Ericu Bakker-van de Woestijne jsme hned poznali podle fotografie, kterou nám poslala. Cesta zpět probíhala bez problémů za neustálého povídání paní rozhodčí. A tak jsme se dozvěděli mnoho o jejím chovu bearded kolií a tajném snu o vlastnictví deerhounda, kde všude posuzovala a mnoho dalšího. Přijeli jsme do Kamnice, kde paní rozhodčí měla spát v penzionu Olga, který objednala naše Olinka Brandová. Penzion jsme chvilku hledali, ale úspěšně našli, paní rozhodčí uložili v útulném pokoji a spěchali do kempu. Tam už byli skoro všichni naši kamarádi, seděli v klubovně a povídali si, byla půlnoc… takže hurá do postele. Přespala jsem s pejsky v autě.

Ráno jsme se probudili do slunečnho dne. Musím říci, že všichni byli připraveni a hned nám pomáhali s přípravou kruhu. Rychle bylo všechno hotové, nasnídali jsme se a opět jsem jela pro paní rozhodčí, které se ihned ujal Honza a už jsme se o ni nemuseli celý den starat.

Výstava s mottem „slunečnice“ se ukázala jako dobrý nápad, který budeme opakovat ! Dárky od Moniky, krmítka pro ptáčky se slunečnicovými semínky, kokardy jako slunečnice, medaile a poháry ocenili lidé a pejsci zase plné kornouty sušených plic a jiných dobrůtek. Výstava robíhala v úžasné atmosféře. Jen naše chudinka Randiska musela do kruhu s „cizími“ handlery.

Nejprve šli na řadu psi. Toho dne to z neznámých důvodů však nebyli oni noblesní deerhoundi, na které jsme zvyklí, ale samí „ alfa samci“, kterým se hormony poněkud bouřily. Ne, že by se vrčelo na kolegy, ale naparovali se jako kohouti na smetišti, bylo nutno zvednout ocas, aby se vidělo! Nejlepšího psa nakonec přece jen dostal Cedrik od Tylšů.



Fenek bylo poměrně málo a byly to noblesní dámy ! Dvě byly v otevřené třídě, kde naše Connie skončila na druhém místě. Ve vítězích šla naše matka Randiska sama, protože Azalka nepřijela. Vedená Ivou vplula do kruhu ve vysloveně sluníčkové náladě a předváděla se jako profesionalka. Paní rozhodčí jejímu kouzlu podlehla a zadala jí výbornou 1, CAC.



Po ní následovaly veteránky, které si výstavu rovněž užívaly. Zvítězila Asiho maminka Andy, ve třídě čestné nastoupila zasloužilá matka Jany od Boušů, jejíž syn Brett byl posouzen ve třídě mladých.




O Nejlepší fenu pak vedla Randisku Iva. Získali titul Nejlepší fena a tak nastoupila Randis ještě jednou o BOB, tentokrát s Olgou Brandovou, protože Iva předváděla Cedrika. Randiska získala i tento titul! V jejím životě už podruhé na klubové výstavě !



V té chvíli jsem však výstavní dění přestala vnímat, protože z domova přišel první telefonát: „Z Carrie visí štěněcí ocásek a nic se neděje, stahy přestaly!!?? Co mám dělat??!!“ Naštěstí náš rodinný veterinář byl také na příjmu a tak než řekl: „Klid“…narodil se první chlapeček. Chvilku svůj nesnadný příchod na tento svět musel malinko rozdýchat, ale za chvíli se už přicucnul na ten růžový knoflíček na maminčině bříšku a statečně doháněl, co zameškal. Všichni kamarádi potom už jen jak slyšeli můj mobil volali: „Kolik?? Co??“ Štěňátka přicházela pravidleně v hodinových intervalech na svět. Carrie byla skvělá a Hanka pochopitelně taky.

Ve výstavních soutěžích, které plynule pokračovaly, ještě Casper si odnesl cenu za nejlepší hlavu a Connie za nejlepší pohyb a Randiska Nejlepší fenu a její odchovy, kde jí chyběla konkurence, neboť Anetce chyběla Azalka, jako třetí do počtu do soutěže.





Po výstavě jsme ještě zbonitovali jednu fenku a už se spěchalo běhat na louku, kde Igor Bělský přivezl naviják. Rozhodla jsem se odjet už večer domů, abych se podívala na naše přírůstky a Hanka mohla jet ráno do Brna s deerhoundy běhat. S přáteli jsme strávila krásné odpoledne, večer si chvilku zdřímla a pak už jen vyzvedla paní rozhodčí u táboráku, rozloučila se s přáteli. Ráno jela rozhodčí do Prahy s Olgou.

Letos to bylo pro mě deeření přeplněné událostmi a malinko uspěchané, ale i tak mi zůstane v paměti, spojené s úžasnou pohodovou atmosferou, kterou tam všichni kamrádi společně vytvořili.

Kompletní výsledky deerhoundů včetně fotografií