Úvod
O nás
Články
O deerhoundech
Chov
Naši psi
Fotogalerie

Kontakt:
Eva a Hana Voborníková
Náměšť nad Oslavou
vobornikova@cbox.cz

Foto měsíce
TOPlist

 

Dovolená v Itálii 28.4. - 2.5.2011


Lago di Garde


Carrie, já, Asi, Randis, Connie, Iva



DEN PRVNÍ - čtvrtek 28.4.2011


Ve čtvrtek kolem 10 hodiny přijíždí Iva s Connie k nám, všichni je vítáme.Naši deerhoundi se okamžitě ujímají Connie a ukazují jí celý náš dům, dům kde se takřka před dvěma lety narodila.My zatím přeskládáváme Ivčiny věci do našeho auta, kde už máme sbalené veškeré věci včetně několika vrstev měkkých pelíšků pro naše deerhoundy. Pak naskládáme i deerhoundy - Carrie, Randis, Asiho, Connie - a pomalu vyrážíme směr Lago di Garde ...

Cesta ubíhá rychle bez problémů po rakouských dálnicích a my povídáme o všem možném ...


Connie, Randis, Carrie, Asi s Ivankou na odpočívadle u Klagenfurtu


Během cesty se rozhodneme, že našim deerhoundům přece musíme ukázat moře a tak náším dnešním cílem se stává Lignano ...


Asi, Randis, Carrie, Connie se mnou již v blízkosti italských hranic


Navigaci tedy dáváme směr a pomalu vjíždíme do Itálie, snažíme se vyhnout placeným dálnicím a tak se suneme z jednoho městečka do druhého 50 km/hod, občas se i stane, že nám značky umožní asi tak 1 km jet i 70 km/hod. Cesta tedy ubíhá o něco pomaleji než jsme čekali. Pomalu vjíždíme do města UDINE, kdy naše navigace, zvaná Johny, zahlásí: "příští změna směru, zahněte vpravo", tak tedy odbočujeme a náš Johny zahláší "fatal error" a více s námi nekomunikuje, takže jsme uprostřed Udine odkázáni zase jen na mapu a ukazatele, což je v Itálii občas problém ...

Hned mě napadají slova od Miroslava Donutila ... "U Udine mu zdechl sameček ..." a nám "V Udine chcípl Johny"

Nakonec se přece jen dostáváme na správný směr a pokačujeme do Lignana ... Konečně přijíždíme do Lignana a už si říkáme, že každou chvíli musíme přece spatřit moře, ulice nám připadají všechny nekonečně dlouhé ... ale nakonec se dočkáme a parkujeme na malém parkovišti přímo u pláže a shodou okolností u pláže pro psy ... Všude sice nacházíme cedule zákaz stání, ale jsme příliš unavení na to, abychom hledali něco jiného a když nás odtáhnou, tak i s námi a my nebudeme muset auto nikde hledat ...

Vytahujeme rozespalé deerhoundy a oni překvapaní se rozběhnou po písečné pláži, koupají se v moři a jsou z našeho nápadu vyloženě nadšení ...

Následuje večeře pro pejsky a my unavení po dlouhé cestě usínáme ...


DEN DRUHÝ - pátek 29.4.2011


Asiho stopa v písku u moře v Lignanu



Sláva, ráno se probouzíme na tom samém místě, kde jsme usínali a rozprostře se nám krásná podívaná na pláž za východu slunce. Deerhoundi si užívají ranního víření ...


Connie zkouší moře


Carrie na průzkumu za bojkou


Randiska v moři


Víření (v) písku - Carrie a Asi


Cesta na molo - Randis, Asi, Carrie, Connie, Iva


Po snídani vyrážíme směr Padenghe sul Garda, snažíme se přesvědčit navigaci, aby nám pomohla dostat se skrz velká města a nakonec se to i daří ... Jako překvapením cesty je souběžná silnice s dálnicí a dokonce i 4 tunely - dva pro dálnici a dva pro mimodálniční cestovatele ...

Konečně přijíždíme k jezeru Lago di Garde, pořád máme tendeci mu říkat "moře", protože je veliké, průzračné s promenádámi po pobřeží a také vlnami ...

Jakmile vjedeme do městečka Padenghe, začínáme hledat vhodný kemp, kam by nás přijali i se čtyřnožcemi. Zastavujeme ve čtyřhvězdičkovém kempu, kde se nám líbí a tak ubytováváme, uděláme si oběd a vyrážíme na průzkum místa konání zítřejší výstavy ...


"náš" kemp


"naše" jezerní pláž


Hotel West Garda je asi 1 km od našeho kempu a k našemu údivu je umístěn do krásného parku, kruhy jsou tu již nachystané a tak zkoumáme rozpis a zjišťujeme, že je přihlášeno celkem 8 deerhoundů, což nás těší, protože tu nejsou jen 4 čeští. Jediná Connie má ve třídě konkurentku, a proto jsme hodně zvědavé, jaká ta druhá fenka je ...

Pejsky dáme odpočívat a při vstupu do kempu narážíme na další čechy - manželé Vrané s jejich vlkodavy, s překvapením se pozdravíme ... a my vyrážíme na průzkum městečka, bohužel nás nenapadlo, že cetrum se nachází na kopci a tak nakonec hledání vzdáváme a končíme v restauraci v kempu, kde si objedáváme zmrzlinu a kávu. Pan číšník nemluví jinak než italsky a při dotazu, že bychom chtěli nápojový lístek s kávou, nám přináší jakési pytlíčky, nevěřícně se třikrát zeptám, zda je to opravdu káva a nakonec si vybírám s příchutí čokolády a Iva s příchutí karamelu. Obě pijeme spíše mléko s příchutí kávy nebo tzv. obarvenou vodu a jsme zvědavé, co nám přinesou. Mě to opravdu překvapí malinký hrníček, kde se na dne tísní asi tak ližčka kávy, po ochutnání do toho nasypu dva balíčky cukru, z čehož mi vzniká cukrová kaše k údivu celého obsluhujícího personálu i Ivanky, která se spokojí s půlkou balíčku cukru.

Využíváme místní sprchy a jdeme si za deerhoundy odpočinout.


DEN TŘETÍ - sobota 30.4.2011


Connie Randis Irater



Den "D", konečně se dovíme, jaká konkurence nám přijela. Auto postavíme přímo s výhledem na náš výstavní kruh, rozděláme si stoleček, židličky, stan a hlavně snídani. Zjišťujeme, že deerhoundi jdou úplně první a navíc nezačínají třídy od štěňátek, ale první nastupují šampioni.

Asi tedy nastupuje jako první, rozhodčí Vittorio Passerino (chovatelská stanice greyhoundů Kiltown Abbey z Itálie) rychle pozná, že nejsme z Itálie a rovnou s námi mluví anglicky, i když posudek je psán v italštině. Asi je ve třídě sám, ale získává oceněnní nejvyšší - výborný 1.


Assing Irater Irsias


Assing Irater Irsias


Poté čekáme na dva pejsky, kteří se měli představit ve třídě otevřené, ale po vyhlašování stále nepřichází a tak jde na řadu rovnou naše matka Randiska. Randiska je měsíc po hárání a tak je ve své rozněžnělé náladě a tváří se jako ta nejmilejší holčička a nejraději tento čas tráví někde na pelíšku ... Nicméně českou výpravu nezklame a získává také ocenění výborná 1.


Grayrory´s Drama


Grayrory´s Drama


Poté nastupuje Connie s o měsíc starší fenkou ABSOLUTLY SWEET ANNE MARIE, pan rozhodčí sice chvíli přemýšlí, ale nakonec vítězí Connie, které to opravdu moc sluší.


Connie Randis Irater


Po Connie nastupuje naše Carrie v mezitřídě a také získává výbornou 1.


Carrie Randis Irater


Carrie Randis Irater


Nakonec se předvádí pětiměsíční fenka Kilbourne Tweed, která je v tomto věku moc pěkná.

Poté přichází i jeden pes, který měl být předveden ve třídě otevřené, protože ještě není posuzování uzavřeno, je posouzen a získává výbornou, ale titul CAC mu není zadán.

O titul CAC nastupují nastupují psi ze třídy otevřené a mezitřídy, tedy u fen Carrie a Connie. Titul získává Connie a Carrie res. CAC.

Poté nastupuje Asi o titul NEJLEPŠÍ PES, měl by soutěžit s držitelem CAC, ale protože pejskovi nebyl zadán, je Asi v této soutěži sám a titul NEJLEPŠÍ PES vyhrává.

Randis s Connie bojují o titul NEJLEPŠÍ FENA, který dostává Connie.

Asi s Connie jdou do soutěže o BOS a BOB - BOB získává Connie a BOS náš Asi.


Connie Randis Irater x Assing Irater Irsias


Celou dobu nám u kruhu asistuje Romana, mockrát jí děkujeme za pomoc.

Před 12 absolvujeme řádnou veterinární prohlídku na zítřejší coursing, včetně kontroly čipů, srdce, tlapek a tak jsme rádi, že naše deerhoundy "přečtou" i v Itálii. Marcello s Danielou nám ochotně překládají posudky a díky Marcellovi, který nám radí, kde si máme vyzvednout ceny za BOB, získává Iva i další cenu, obrázek deerhounda kreslený Ludmilou Fintorovou.

Odpoledne prozkoumáváme park, povídáme si s dalšími deerhoundáři, majiteli druhého psa ze třídy otevřené, kteří přijeli příliš pozdě a to jeli 6 hodin z Říma, ale možná je uvidíme u nás na klubovce. Zjišťujeme, že v Itálii je cca 10 - 15 deerhoundů - většinou z Německa a teď i jedna fenka z Anglie a lidé je tu moc neznají. Také pán od štěňátka Tweed je velmi sdílný a je nadšen z naší Ročenky a možná se také ukáže u nás v Čechách. Moc nám pomáhá zejména s tlumočením při závěrečných soutěžích, abychom věděli, kdy má Connie nastoupit o titul BIS. Velmi nás překvapuje, že závěrečné soutěže pobíhají, zatímco vedle se ještě posuzují Afgáni, je nám to vysvětleno, že oni mají vlastní klub a tedy i výstavu.

Konečně nastupuje Connie o titul BIS, tuto soutěž posuzuje Russell L. McFadden z USA, a Connie získává krásné 3. místo BIS, Iva je nadšená a my s ní!


Connie Randis Irater


Kompletní výsledky deerhoundů z této výstavy včetně fotografií

Večer trávíme posezením u vína, hraním pexesa a pohledem na noční město ... po výstavě není rázem ani stopy, ale my ještě vstřebáváme zážitky z dnešního dne ...


DEN ČTVRTÝ - 1.5.2011


Carrie Randis Irater



Ráno venčíme deerhoundy v hotelovém parku společně ještě s několika vystavovateli, kteří zde také zůstali přes noc, fotíme se u bazénu a vzpomínáme na včerejšek. Dnes nás čeká coursing, na který jsou přihlášeni jen naši čeští deerhoundi.

Carrie, Connie i Asi jsou napsáni do trojběhu, což jsme rádi, protože žádný z nich neběží sám. Nicméně Asi to má zařízené, holky nechá nadhánět a on sám vymýšlí své strategie, jak nejlépe kůži ulovit.


Asi - červená, Carrie - bílá, Connie - modrá


Carrie - bílá, Connie - modrá


Carrie - bílá, Connie - modrá


Carrie - bílá, Connie - modrá


Asi - červená


Asi - červená, Carrie - bílá, Connie - modrá


Asi - červená


Asi - červená, Carrie - bílá, Connie - modrá


Italům se běhy moc líbí a dokonce za výkon sklidí potlesk. Samozřejmě obhlížíme i okolí, kam vytáhneme i matku Randisku, která se chová neuvěřitelně společensky a čtveřice deerhoundů budí zaslouženou pozornost ...

Běhy našich deerhoudů jsou velmi vyrovnané a nezávidím rozhodčím jejich práci a tak nakonec vyhrává naše Carrie s 170 body, Connie je druhá s 168 bodu a Asi je třetí s 167 body. Dokonce Carrie dostává titul C.A.C.L. a Connie res. C.A.C.L. Marcello nám děkuje, že jsme přijeli a ukázali všem, jak máme krásné a šikovné deery, no prostě Bella a Bravo ...


Carrie, Connie, Asi


Celý den koukáme na hory za městečkem Manerba del Garda a na jeden kopec s křížem, Iva říká, že tam musíme dojít a tak po vyhlášení, dáme deerhoundy spát a vyrážíme, tentokrát za kulturou.

místo - označené šipkou, kam se chceme podívat v městečku Manerba del Garda - pohled z coursingové dráhy


Procházíme krásným historickým městem, kupujeme si úžasnou zmrzlinu a šplháme na kopec, kupodivu potkáváme i jednu skupinku lidí, jinak vidíme někoho maximálně v restauracích.

Ke kříži vede neosvětlená cesta, což je pro mě, strašpytle, jako stezka odvahy, ale nakonec jsem moc ráda, že dosahujeme vrcholu a ten pohled stojí za to! Tiše koukáme na jezero Lago di Garde osvětlené světly z přilehlých městeček ...


pohled na Lago di Garde


Vracíme se za deerhoundy a jdeme spát ...


DEN PÁTÝ - pondělí 2.5.2011


deerhoundi na sněhu



Tento den nás čeká návrat domů. Loučíme se s několika pejskaři, kteří zůstali na místě coursingu stejně jako my, všichni jsou moc milí a mávají nám na cestu ...


deerhoundi vstávají


Randiska po ráno - vrcholný výkon :)


Asi s Carrie a jejich klacík


Asi a Carrie - ranní rozcvička


Pro cestu zpět volíme pobřeží Lago di Garde, kde se nám naskýtá nádherný pohled na historická města postavená doslova ve skále, krátké i dlouhé tunely ...


cesta Manerba - Riva, podél jezera Lago di Garde


cesta Manerba - Riva, podél jezera Lago di Garde


cesta Manerba - Riva, podél jezera Lago di Garde


s jezerem se loučíme v městě Riva, kde si konečně dáváme vynikající Laté ...


Riva del Garda - já a Iva


Cesta zpátky je o hodně zajímavější, protože se dostáváme do krásných míst plných skal kopců, hradů ... a pak se před námi rozprostírají i Alpy, nadšeně fotíme zasněžené vrcholky, to ovšem netušíme ...


poslední zastávka před Alpami - Randis, Connie, já, Carrie, Asi


pohled na zasněžené Alpy

že se tam i podíváme, cesta nás zavádí až přes 2000 m nad mořem, téměř s otevřenými ústy koukáme na tu změnu, sníh a skály, deerhoundi také nevěří vlastím očím, když je vytáhneme do sněhu, když před několika hodinami se koupali v moři. I matka Randiska si začne hrát v té sněhové pokrývce ...


deerhoundi v Alpách - Carrie a Connie


Randis, Asi, Connie, Carrie, já


Carrie, Randis, Asi


Cestou nás potkají i opraváři silnice ...


silniční oprava v Alpách

Pak už je cesta více méně stejné, ale zážitky jsou úžasné ... konečně přejíždíme do Rakouska a naivně si myslíme, že celé projedeme po dálnici, vzbudí se totiž naše navigace a tak dáváme na její úsudek ... proč tentokrát nezahlásila "fatal error", říkáme si ... v noci nás táhne malými rakouskými vesničkami, kde nás kontroluje i místní policie, takže hledáme doklady a samozřejmě probíhá kontrola i našeho "nákladu", jakmile na ně kouknou naše 4 čumáčky, zdrženlivě poodstoupí a víc vidět nechtějí ... a pak přejíždíme do Čech, přijíždíme do Kunžaku, kde si zavzpomínám na dětství strávené na chatě u rybníku Komorníku, míjíme Strmilov, odkud pochází moje babička ... a nakonec objížďka v Telči přes Třešť už nás nemůže rozházet, nadáváme Johnymu, ale v pořádku kolem 1 hodiny ranní přijíždíme do Náměště.

Unavené padáme do postele, Ivu s Connie čeká ráno cesta domů a mě cesta do práce.

Byl to nádherný víkend plný zážitků, úspěchů a krásných chvil. Možná se sem podíváme i na podzim ...