Putování na sever ...

V prosinci nám přišel Zpravodaj Švédského deerhound klubu a tak jsme s potěšením zjistili, že naše kamarádky Liv s Kirsten napsaly o jejich výletě u nás osm stránek. Švédsky neumíme, ale některé pasáže jsme pochopili, včetně toho, že jsem skládala Státní bakalářskou zkoušku a v poslední větě stálo, že tam příští rok přijedu...

Tomu se již nedalo odolat! A tak začalo velké plánování, zjišťování veterinárních podmínek apod., musíme přece vzít Randisku ukázat jejím chovatelům a aby Randis nejela sama, rozhodla jsem se vzít sebou i Molly. Ve dvou jim bude lépe...

Zavolala jsem kamarádce Lucce a Erdovi, jestli na tento bláznivý výlet nepojedou se mnou, s nadšením souhlasili, ale že vezmou i svou fenku Báru. Bára je malý voříšek a s našima pejskama se zná od té doby, co je s Luckou.

Barunka dostala microchip, byl jí vystaven pas. Našim holkám musela min 120 dní po očkování být odebrána krev k vyšetření protilátek proti vzteklině. Všem vyšly výsledky skvěle a tak už naší výpravě nestálo nic v cestě. A proč nenavštívit Švédsko v době konání Světové výstavy psů ve Stockholmu? Napsali jsme Käckům a oni nám odepsali, že se na nás moc těší a jestli nechceme jet i na další výstavu "Skokloster Summer show", týden po Světové, která se koná asi 20 km od jejich domova a tak jsme souhlasili ...

K narozeninám jsem dostala průvodce Švédskem a přípravy byly v plném proudu, ještě udělat všechny zkoušky ve škole a hurá na výlet ...

Zkoušky byly úspěšně za mnou a začalo velké balení a přemýšlení na co všechno jsme v tom shonu zapomněli...

Auto jsme nabalili včetně malého vařiče, ledničky do zapalovače, kanystru na vodu, stanu, spacáků a samozřejmě mnoha dalších věcí. Naše auto se na chvíli změnilo na obytný vůz, jen nám chyběl záchod a koupelna, ale i bez toho jsme se obešli. Obrovskou výhodu jsme měli v tom, že jsme všude jezdili za stejné sazby jako osobní auta ...

1.7.	Jedeme do Švédska

Postupně budou přidávány zážitky z dalších dnů.